Zrušme nesmyslné omezení domovarníků v ČR

Líbilo by se vám, kdyby vám někdo určoval, kolik polévky si můžete uvařit? Nebo takové domácí "vepřo knedlo zelo", nesnědli jste ho už moc? Co na tom, že je to pro náš národ klasický pokrm, vše je třeba regulovat. I náš typický produkt - všemi milované pivo. Proč by právě nám měl někdo omezovat jeho domácí produkci?

Řada států má buďto limit pro domácí pivovarství neomezený, nebo se ve svých zákonech domácímu pivovarství vůbec nevěnuje a nechává ho zcela neupravené. Zde si tedy můžete vařit piva, kolik chcete a nikoho to v podstatě nezajímá, dokud produkujete pivo nekomerčně. Spoléhá se tedy zde na samoregulaci, která jak je vidět dobře funguje. Logicky totiž můžete vždycky uvařit jen tolik, kolik vypijete. Nikdo nebude rozdávat pivo zadarmo ze svého. Ze států EU je mezi těmito zeměmi zaslíbenými například - Slovensko, Velká Británie, Irsko, Polsko, Finsko, Dánsko, Švédsko, Itálie, Švýcarsko, Francie a Rakousko. Ze zemí mimo EU to jsou dále - Jihoafrická Republika, Austrálie, Kanada a například Mexiko.

Potom můžeme nalézt státy, kde je nastavena nějaká hranice, avšak pro domácí pivovarníky
poměrně příjemná. Z EU můžeme zmínit limit 2 500 L v Portugalsku, kde domovarníci
dokonce mohou pivo prodávat, a pak limit 1 000 L v Maďarsku. Ze zemí mimo EU to jsou
pak Nový Zéland s 1 200 L za rok a USA, kde můžete vařit 750 L za rok za předpokladu
dvou dospělých členů domácnosti. Zde se také ukázalo, že uvolnění zdejších poměrů vedlo
k rozvoji celého zdejšího segmentu pivovarství a těžko si představit, že by zde dnes mohlo
být tolik minipivovarů, nebýt homebrewingu.

Nakonec přichází země, kde je domovarnictví omezeno nejvíce. Rovnou to vezmeme od nejméně špatného k tomu nejhoršímu, což jsme, světe div se, my. V Turecku mohou naši kolegové vařit 350 L za rok, což je zajímavé zejména vzhledem k tomu, že se jedná o muslimskou zemi.
Pak přicházíme k Německu, kde mají podmínky velmi podobné těm našim, avšak s tím zásadním rozdílem, že případné uvařené množství nad 200 L ročně je možno poměrně jednoduše dodanit. S Německou železnou přesností obdržíte identifikační číslo, a pokud přesáhnete limit, tak si vypočtete daň podle stupňovitosti a objemu piva a daň zaplatíte převodem. Na chvostu všech jsme pak tedy my se všemi našimi povinnostmi a praktickou nemožností limit (200 L) legálně přesáhnout. Zdá se tedy velmi pravděpodobné, že naši zákonodárci zákon opsali v Německu, ale ještě špatně a nedomyšleně.

V tomto průzkumu jsme se však neptali pouze na limit. Ve všech zúčastněných zemích (celkem
22 států) se nikde nedaní ani nezpoplatňuje nekomerčně vařené, tedy domácí pivo. Pokud
se podíváme na ohlašovací povinnost, tak ze všech zúčastněných zemí se domovarníci musí hlásit pouze u nás, v Německu a poté v Maďarsku.

Úryvek ze článku
Pivovarnická legislativau nás a ve světě
uveřejněnémv cechovním magazínu